Postupem času bylo všechno jinak.

Město má na starosti vše.

Stavby, provoz i činnost klubů.

Proč k tomu došlo?

Starosta Jan Sobotka je sportovec. Umí vyhodnotit důležitost nabídky vyžití pro obyvatele regionu. Správně cítí komunitní dění uvnitř klubů. Veřejností je vnímán jako podporovatel sportovních aktivit. Nutno však podotknout, že při rozhodování o městských prioritních investicích nikdy nehlasuje sám, výstupy z jednání jsou obrazem celého zastupitelstva. Je nasnadě otázka, jak se podařilo a daří prosazovat sportovní stavby?

Sám k tomu dodává: “Po zimních olympijských hrách v roce 1998 v Naganu, po vítězství našich borců, přišla obrovská hokejová euforie, kdy v mnoha městech zastřešovali zimní stadiony. Ve Vrchlabí jsme navíc řešili už tehdy rizikové čpavkové hospodářství (chlazení), které zastaralou technologií ohrožovalo kontaminací prostředí obyvatelstvo. Nebylo co řešit. Kdo tehdy zastřešil stadion, dodnes hraje hokej. Bez střechy se hokejová soutěž hrát nedá. A naštěstí jsme si tenkrát řekli, že zastřešení uděláme pořádně a to se dneska ukazuje jako velmi dobré a předvídavé rozhodnutí. Stavba fotbalového stadionu byla svázána s dalšími investicemi a v podstatě nebylo jiné správné volby, anebo diskuse o jiné možné cestě. Pro rozvoj Škody Auto a.s. byl pozemek někdejšího fotbalového hřiště nutností. Na nový stadion jsme získali finance. Tenisové kurty na pozemku města zaplatil soukromý investor. Myslím, že pro město je to dobrý model, ale obchodně pro podnikatele málo rentabilní. Na provoz vydělá, ale investice se nikdy nevrátí. V lokalitě fotbalového stadionu, který má své vynikající zázemí, sociální zařízení, parkoviště, apod. se nabízelo dobudovat běžecké tratě. Takže stručně vyhodnoceno, prosadit stavby až tak složité nebylo.“

Alfou a omegou většiny činností jsou finanční prostředky

Město Vrchlabí na členy svých klubů myslí každoročně. Jejich financování dnes stojí na příspěvcích členů, vstupném, sponzorech a příspěvcích z městské pokladny. Sponzoring dnes je v jiné situaci než před patnácti-dvaceti lety. Funguje, ale náklady na činnost zcela nepokrývá. Z hlediska tržního či propagace nemá pro podnikatele až tak velký význam. Je spíše v rovině tzv. mecenášství. Proto město svým podílem jednak hradí příspěvek na provoz sportovišť, resp. víceméně kryje ztrátu, ale také podporuje aktivitu a činnost sportovních jednot a klubů.

Městský grantový program ročně rozdělí 170 000 korun

Slouží fyzickým osobám, které o příspěvek požádají. Peníze nejsou určeny na tréninky, ale na jednorázové akce, např. i dětský den. Většina peněz je však čerpána na akce sportovní.

2,5 milionu korun na podporu činnosti sportovních klubů

„Sporty můžeme dělit na kolektivní, individuální, většinové, menšinové, mužské, ženské, mládežnické a dospělé, apod. Porovnat kritéria není možné. Proto jsme sestavili tzv. sportovní komisi, složenou z představitelů významných sportovních subjektů města. Každoročně vyhlásíme program a podmínky, sportovní komise zasedne a po dohodě finance rozdělí. Každý sport a klub posuzuje individuálně. Je to transparentní rozdělování veřejných peněz. Zatím tento systém dobře funguje,“ vysvětlil J. Sobotka.

Roční náklady jsou ve výši cca 11 milionů korun

„Klubům hradíme příspěvek na provoz, resp. kryjeme ztrátu, kterou sami nejsou schopni financovat. Dle návrhu rozpočtu města letos poskytneme příspěvek na provoz zimního stadionu ve výši 5 327 000 Kč, fotbalu příspěvek na provoz areálu 1 375 000 Kč, na úpravu běžeckých tratí věnujeme 400 000 Kč, a např. na provoz a údržbu školních hřišť 580 000 Kč. Ročně investujeme okolo 8 milionů korun na provozní výdaje + 2 500 000 Kč na činnost + 170 000 Kč z grantového programu na akce. Jsme na celkových cca 11 milionech korun. Domnívám se, že si sportovci nemusí stěžovat.“

Šikovný model - sportoviště v nájmu

Jednotlivé kluby, resp. sportovci jsou motivováni starat se o svá sportoviště. Spravují, starají se, pečují, uklízí, natírají, apod. Mají k majetku dobrý vztah a také ho mohou obchodně využívat.

Dotace neřeší problematiku sportu

„Zdá se, že sportovní odvětví v našem městě dobře funguje,“ vyhodnotil v úvodu J. Sobotka. „Bohužel však některé sporty zanikly. Naší základní filozofií je, že nebudeme moci podporovat všechny sporty, musíme vybrat. Zásadním problémem je, že když sport necháme „umřít“, už ho těžko obnovíme. Nových lidí, kteří mají čas a nadšení, je čím dál méně. Proto se musíme snažit, abychom měli větší nabídku než poptávku, abychom mohli nabídnout slušný komfort těm, kteří se sportu věnují. Město pak sklízí úspěch v podobě bonusů jako je pořádání Mistrovství ČR v inline, národní turnaje žáků v hokeji organizované Kometou Brno, závody na běžkách, apod. To jsou akce, které vtáhnou další lidi do města. Z hlediska propagace a prestiže jsou pro město a jeho podnikatele jistě užitečné.“

Hokejová síň slávy

„Chtěl bych vyzvednout zřízení hokejové síně slávy. Dokázal ji vybudovat Aleš Cerman. Všichni, kteří ve Vrchlabí měli co do činění s hokejem, se tam najdou. Na nikoho není nezapomenuto. Síň slávy prezentuje: vy jste byli hokejisti, my to víme, jsme vám za to vděčni a nikdy na to nezapomeneme. To je ten správný krok, udržet a dál šířit tradici. A tradice drží občanskou komunitu v pospolitosti a tak je to dobře,“ uzavřel pochvalu Jan Sobotka.

Stručná rekapitulace investic do sportovišť za posledních 15 let.

Hokejový stadion = 70 milionů korun, bez DPH,

Tenisové kurty = cca 20 milionů korun, soukromá investice,

Fotbalový stadion = 120 milionů korun, bez DPH,

Běžecké tratě = 5 milionů korun,

Sportovní hřiště manželů Zátopkových = 9 milionů korun,

Sportovní hřiště na Liščím kopci pro malou kopanou = 2,5 milionu korun,

Sportovní hřiště na Liščím kopci na basketbal = 1 milion korun,

Fotbalové hřiště v Podhůří (šatny) = 1,5 milionu korun.

Na výstavbu a rekonstrukci se daří získávat dotace.

Celkem bylo na všechny výše uvedené akce získáno cca 82 milionů dotačních korun.

D. Palátková