Jan Sobotka
Některým lidem není po vůli, a někteří mi přímo vyčítají, souběh politických funkcí. Takové hodnocení mi vadí.
Proč lidé nechápou, nebo nechtějí chápat, že se veřejná práce mezi sebou podporuje a dobře do sebe zapadá. Že sedím na zámku ve Vrchlabí a v Senátu v Praze nemá třecí plochy. Naopak je vyústěním mého politického života, který má nějaký vývoj a postup. Když se snažíš, něčeho účastníš, prezentuješ, pracuješ, časem vyzraješ, posouváš se dál. Hodnotím to jako vcelku logický kariérní postup,“ uvádí Jan Sobotka a doplňuje: „Při té příležitosti vzpomenu zesnulého kolegu ze Senátu, Jaroslava Kuberu, letitého starostu Teplic, kterého mám stále rád. Říkal: „… tak to běžte do toho Senátu zkusit. Běžte to udělat, až vás lidé zvolí, běžte si tam sednout a pracovat. Jenom ty plané řeči nejsou k ničemu…“
Aktuálně nepracuji na jednom místě, již mnohokrát jsem nastavoval kůži, abych pomohl, něco někam posunul, vyřešil, připomínkoval apod. To je součást politické práce. Nemusím se bát ani stydět říci, že další z mých podstatných pracovních rolí je práce pro území Krkonoš a Podkrkonoší prostřednictvím Destinační společnosti Svazek Krkonoše.
V té souvislosti jsem se zajímal o současnost a budoucnost skokanských můstků v Harrachově. Považuji areál za součást „rodinného“ stříbra nejenom pro Krkonoše, ale pro celou naši zemi.
Jedná se nejenom o mamutí můstek, ale o všechny další stavby tohoto druhu harrachovském areálu. Velké můstky už se nepoužívají, malé dožívají. A za chvíli nastane čas, kdy bude i po nich. Na pozvání bratrů Slavíkových, nestorů českého skokanského sportu, jsem přijal pozvání, byl situaci obhlédnout a zjistit, jak si věc majetkoprávně i technicky stojí.
Slíbil jsem, jak budu moci, v rámci svých jednání, kontaktů a možností, hledat a podporovat nějakou cestu k tomu, aby skokanské můstky uchopil český stát. Ne pouze rodinné, ale řekl bych „státní stříbro“ nesmíme nechat padnout.
Dovedu si představit, jak by to ve finále mohlo být. Nejdříve je třeba nechat zpracovat dokumentaci (studii rekonstrukce areálu), dispozičně ujasnit co a jak kde bude, zjistit majetkový dopad, protože můstky jsou v majetku někoho, pozemky v majetku někoho jiného. Na základě studie, protože to není jenom o natření železné konstrukce, budeme vědět, na čem jsme. K tomu sice vede dlouhá cesta, důležité však je, aby se aktéři (stát, Národní sportovní agentura, Správa KRNAP, kraj, město Harrachov a bratři Slavíkové) domluvili i dohodli a byla vytvořena řádná smlouva. Já osobně bych tuto právně organizační záležitost svěřil agentuře, která bude jednání organizovat, protože dát dohromady šest aktérů není jednoduché. Zatím jsou jednotliví aktéři sami za sebe a jednání nikam moc nevedou. Ve finále musí stát říct: „…my chceme dát areál do pořádku“, a potom začít dělat jednotlivé kroky, které povedou k úspěšnému závěru.
Jan Sobotka
Foto: Harrachovský skokanský můstek (archivní snímek pořízený před cca 20 lety).