„Rozdělil bych dosavadní průběh existence školy do tří etap. Na té první se spolupodílel někdejší první ředitel Jaroš Stříbrný, který měl výjimečnou příležitost vnést svůj názor při dostavbě a do vybavení školy. To je sen každého ředitele. Měl možnost sestavit pedagogický i technický personál. Škola měla od svého vzniku výborně vybavenou kuchyň, dvě tělocvičny, dřevo a kovodílnu, družiny. Po šesti letech odešel do podnikatelského prostředí. Po té nastala druhá etapa, když v roce 1992 přišel na konkurz Moravák Jan Palátka, který si řekl, že bude ředitelovat tak tři - čtyři roky. V té době ještě netušil, že spolu se školou oslaví její třicetileté výročí. Zřizovatel, pedagogové ani rodiče ho zatím „nevypískali“. Třetí etapa přišla v roce 1998, kdy byla ZŠ Školní sloučena se ZŠ Komenského. V té době měla téměř tisíc žáků včetně zaměstnanců, co byl její pomyslný vrchol.“ Během uplynulých let se v řadách školních lavic vystřídalo téměř 15 000 žáků a početný kolektiv pedagogických i technicko hospodářských pracovníků, jejichž stručný výčet se snažil Jan Palátka zrekapitulovat. V závěru poděkoval všem kolegům i příchozím.

Starosta Jan Sobotka za Město Vrchlabí, za zřizovatele školy, připomněl: „Škola na Liščím kopci byla před třiceti lety jaksi „povinnou sídlištní školou“. Z hlediska stavebního bylo třeba dokončit i v jejím okolí mnoho dodělávek. Nyní je jednou ze dvou nejvýznamnějších pro Vrchlabí. Je špičkově vybavena, její objekty zatepleny, tělocvičny zmodernizovány.“ Poděkoval pedagogickému kolektivu za práci, za všechny mimoškolní aktivity, vyzvedl úspěchy žáků v mnoha oblastech. Poděkoval Janu Palátkovi, přičemž uvedl: „Ředitel nás nenechá na úřadě nikterak spát. Neustále nás k něčemu ponouká. On je tím hlavním admirálem na lodním můstku, který musí na vše dohlížet a svůj „parník“ dobře řídit. A dělá to dobře, škola má řadu priorit a prosperuje.“

D. Palátková